Drezůrní ježdění
11. 6. 2009
DREZURNÍ JEŽDĚNÍ
Cílem drezury je harmonický rozvoj fyzického stavu a schopnosti koně. Výsledkem je klidný, poddajný kůň, uvolněný a přizpůsobyvý, ale také důvěřivý, pozorný a snaživý. Tyto vlastnosti se u koně projevují uvolněností a pravidelností chodů, harmonií, lehkostí a samozdřejmosti pohybů, lehkostí předku a angažovanosti zádě, která vyvolává živé impulsy, přijímáním udidla s úplnou poddajností a bez napětí nebo odporu.
Kůň působí dojmem, že dělá dobrovolně vše co je od něj požadováno. Důvěřivě a pozorně se podřizuje svému jezdci, zůstává dokonale rovný ve všech pohybech na rovné čáře a je příslušně ohnut na křivkách.
Jeho krok je pravidelný, uvolněný a nenucený. Klus je uvolněný, pravidelný, pružný, vznosný a živý. Cval je plynulý, lehký a kadencovaný. Záď není nikdy neaktivní nebo loudavá. Kůň reaguje na nejjemnější pobídky jezdce.
V důsledku kmihu a ohebnosti kloubů kůň poslouchá ochotně a bez váhání a reaguje na růzmé pobídky klidně a přesně v přirozené rovnováze jak fyzické tak duševní.
Kadence se projevuje v klusu a je výsledkem dobré harmonie, kterou kůň ukazuje, když se pohybuje s dobře zřetelnou pravidelností, kmihem a vyvážeností. Kadence musí být udržována při všech cvicích v klusu a ve všech variantách klusu.
Základem drezury je rytmus, který kůň udržuje ve všech chodech.
VÝBĚR KONĚ PRO DREZURU
Drezurní kůň by měl mít od přírody čisté, pravidelné ,pružné a výrazné chody. Předpokladem je jeho anatomická stavba těla, nebojácnost, klid a chuť jít dopředu. Kůň s krátkým krkem a propadlým hřbetem a s otevřenými hlezny není vhodný pro vyšší drezurní požadavky.
VÝSTROJ KONĚ PRO DREZURU
Při drezuře stupně " L" a výš se koně uzdí uzdou. Při uzdění uzdou spočívá lomené udidlo v koutcích huby nad pákovým udidlem, které leží na dásních koně. K hornímu kroužku pákového udidla je zavěšen podbradní řetízek, jehož články leží naplocho. Lomené udidlo tvoří v koutku 1-2 vrásky, táhla páky mají zaujmout ke štěrbině ústní úhel asi 42°. Menší úhel znamená, že se páka vzpírá, větší úhel, že se propadá. Viz. Jezdecká postroj
SYSTEMATICKÝ VÝCVIK
Kůň volně pohybující se na pastvinách a mladý kůň mají přirozenou rovnováhu na předních končetinách.Postupným pracováním s koněm na lonžce a pod sedlem se jeho rovnováha, která byla doposud na předku vyrovnává na všechny čtyři končetiny. Říkáme jí kampanní rovnováha. Přiježďováním a drezurní prací by jsme se na konci výcviku měli dopracovat až na školní rovnováhu, která je na zadních končetinách.
S pracovním klusem začínáme tehdy chodí-li kůň na volnější otěži uvolněný, s lehkým přilnutím, reaguje-li na pomůcky jezdce a v přirozené rovnováze se sám nese. Nyní můžeme žádat od koně i zkrácený pracovní ruch,který střídáme se středním lehkým klusem. Po dosažení poslušnosti pomůcek otěžemi a holeněmi je možné při přechodech do nižšího chodu, při zkracování ruchu, k zastavení a sebrání koně použít i aktivní působení otěžemi-zádrže. Poloviční zádrž se používá při zkrácení ruchu, při přechodech z vyššího chodu do nižšího a k sebrání koně. Pro koně je poloviční zádrž signálem, že bude následovat nějaká změna.Při působení pobídky sedem (křížem) a holení kůň zesílí přilnutí-napětí v otěžích. Vydržení napětí přestává být funkční v okamžiku kdy není vyváženo pobízejícími pomůckami. Jezdec vlastně nutí koně k pohybu vpřed, který mu zároveň nedovolí. Kůň zpozorní. Při přechodu z nižšího chodu do vyššího jezdec provede poloviční zádrž a následně odpovídající pobídku a zpoddajněním ruky koně vypustí plynule do žádaného pohybu. Jezdec nesmí ztratit kontakt s koňskou hubou. Jezdec musí cítit v ruce dostatek vůle koně zvýšit rychlost, chod, potom stačí koni dovolit, aby tuto energii, kterou zatím tlačil pod sebe a proti udidlu, věnoval požadovanému pohybu vpřed. Celou zádrž provádíme nejdříve z kroku. Podle prostupnosti ji žádáme i z klusu a v pokročilém výcviku i ze cvalu. Celá zádrž neboli zastavení koně (paráda) se provádí při působení pobídky sedem a holení, ruka napětí drží a jakmile kůň zastaví ruka napětí povolí. Nestačí-li sevření pěstí (ztvrdnutí ruky) na místě, střídavě lehce přitáhneme levou a pravou otěž směrem do klína.Nezvedáme ruce, jakmile kůň zastaví, ruka je opět poddajná a holeň přestane působit, stále je však přiložená.Správné projíždění rohů jízdárny vede k ohýbání koně. Zpočátku bývá správné ohnutí pro koně obtížné.Brzy však bude kůň schopen v rozích jízdárny a v obratech ohýbat se kolem vnitřní holeně natolik, aby zadníma nohama sledoval stopu předních nohou, aniž by vypadával zádí anebo padal dovnitř ramenem. Změny ruchu klusu vedou k poslušnosti a prostupnosti koně. K dosažení větší prostornosti chodů, většího kmihu a větší posuvné síly zádě koně je přechod do středního klusu.Nejprostornějším ruchem v klusu je prodloužený klus.Kůň v něm má jít v prodlouženém držení, bez spěchání s největší prostorností. Prodloužený klus se jezdí až v pokročilém základním výcviku. Přechody do cvalu se mladému koni nejlépe provádí z lehkého klusu při dosedání na vnitřní přední nohu. V pokročilém základním výcviku přecházíme do cvalu v plném sedu z klusu na velkém kruhu nebo v rozích jízdárny. Chybou je zrychlování ruchu klusu než kůň naskočí do cvalu. Nacválání z kroku předpokládá jistotu přechodu z klusu a dosažení vyšší rovnováhy koně v pracovním cvalu. Nacválání z místa je možné žádat, až když je kůň schopen zaskočit korektně do cvalu z kroku. Kroky postupně snižujeme až kůň naskočí ze zastavení. V pokročilém základním výcviku vyžadujeme přechody z krátkého cvalu do středního. Nejprostornějším ruchem ve cvalu je prodloužený cval. Kůň se při prodlouženém cvalu nesmí pokládat tvrdě na ruku jezdce. Tím ztratí rovnováhu a jde po předku. Chybou je i spěch koně. Při prodlouženém cvalu se prodlužuje rámec koně. V základním výcviku při změně cvalu používáme tzv. jednoduchou změnu cvalu. Ze cvalu přecházíme podle stupně ježděnosti do klusu nebo do kroku, přestavíme koně k vnější ruce a po asi 3 krocích nacváláme. Přechod ze cvalu do kroku má být proveden jistě a měkce. Po 3 krocích kůň opět klidně a rozhodně nacválá. Před oběma přechody musí jezdec koně polovičními zádržemi přiměřeně připravit. Chybou při přechodu ze cvalu do kroku, kdy se poloviční zádrže minou cílem, je že kůň přechází do kroku přes klus a rozpadne se. Chybou je i nedostatečné shromáždění koně při přechodu z kroku do cvalu, kdy kůň nacválá přes klus. Aby nedocházelo k těmto chybám musí jezdec zvládnout korektní zádrž do nižšího chodu a plynulé zaskočení z kroku do cvalového skoku. Při přechodech z vyššího do nižšího ruchu je potřeba většího shromáždění a vyžaduje tak větší ohnutí kyčelních,koleních a hlezeních kloubů. Dá-li jezdec pomůcku v nesprávné fázi je přechod otázkou náhody, jezdec si pomáhá násilím,které naruší soulad mezi jezdcem a koněm.V jeden moment je postavení nohou v krokové fázi téměř identický s postavením nohou ve cvalové fázi. Toto je ten správný moment pro přechod z kroku do cvalu a naopak. Jezdec může tento moment vycítit protože jeho vnitřní kyčel se právě v tento moment sníží. Jezdec to může poznat i podle toho, že vnitřní přední noha je připravena zvednout se ze země, je to vidět na vnitřní pleci, která je úplně vzadu. Poslušnost pomůcek zvyšujeme prováděním obratů.
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář